sobota 5. listopadu 2022

Bestie z Ernaut - 1 část

Irina pozvedla hlavu od popraskaného hliněného talíře s polévkou, která svým našedlým zbarvením, zápachem a hustou konzistencí připomínala potravu pro vepře. Bez mrknutí do sebe hladově nasoukala pár posledních lžic. Pachuť polévky jí zatrnula na patře a vzpomněla si, že už jedla mnohem horší jídlo. Jestli se tomu tedy dalo říkat jídlo. Byla si však vědomá, že nejdůležitější v těchto časech, je mít plný žaludek, ostatní šlo kolem. A to věděl každý. 

Irina pozvedla hlavu od popraskaného hliněného talíře s polévkou, která svým našedlým zbarvením, zápachem a hustou konzistencí připomínala potravu pro vepře. Bez mrknutí do sebe hladově nasoukala pár posledních lžic. Pachuť polévky jí zatrnula na patře a vzpomněla si, že už jedla mnohem horší jídlo. Jestli se tomu tedy dalo říkat jídlo. Byla si však vědomá, že nejdůležitější v těchto časech, je mít plný žaludek, ostatní šlo kolem. A to věděl každý. 

Její jasně rudé, neučesané vlasy svítily do pološeré místnosti hospody. Rudé lokny se jí pohupovaly přes oči a překrývaly tak viditelně velkou jizvu. Bolestná vzpomínka na jednu z nejtemnějších osudových nocí, kterou mladá dívka pamatuje. Vesnice, kde se narodila a vyrůstala, byla napadena válečným kmenem vedeným lordem Dragonem Uchvatitelem, který její rodnou vesnici vypálil, vyvraždil všechny ženy, muže a neušetřil ani děti. Zpustošil i několik dalších vesnic. Jediné dítě, které přežilo tu krvavou noc, byla Irina ze Zeleného hájku. Od té doby nosí na tváři velkou jizvu, kterou jí udělal sám Dragon Uchvatitel. Irina však krom viditelné jizvy, která jí nevzhledně pokrývá kus celé levé tváře, si nosí něco mnohem hlubšího. Tím je jizva v srdci. Tu noc přišla o všechno. Nejvíce jí trápí, že nedokázala pomoci svému malému bratříčkovi Juelovi. Byla příliš malá, aby mohla zasáhnout a ochránit svojí rodinu. Jediné co jí tu noc zachránilo, byl útěk. Jako sirotka se jí ujalo opatství svatého Ignáce, vychovaly jí řádové sestry. Rána na tváři se uzdravila, bolest v srdci zůstala.

Když dospěla, nějaký čas se jen tak potloukala krajem, živila se porůznu, někdy poctivě a někdy kradla, aby něco vložila do úst. Někdy, když bylo nejhůře, prodala své tělo nějakému muži. Muže si však vybírala. Většinou je okradla ještě dříve, než k něčemu mohlo dojít a s lupem utekla.

Irina měla namířeno do města Ernaut, kde je vypsaná odměna pro toho, kdo město zbaví krvelačné bestie. Záhadná bytost vraždí dobytek, rozpárá ovce a z libostí ničí vše na co přijde. Lidé z Ernautu mají strach, jsou bezradní. Vypsaná odměna je vysoká. Lidé se však bojí se utkat s touto šelmou. Každý, kdo se o to pokusil, skončil mrtev nebo jeho tělo bylo na tolik zmrzačené, že by si dotyčný přál raději smrt

Irina vstala od stolu, vytáhla z boty minci a vložila jí pod talíř, vzala do rukou korbel s pivem a dopila poslední doušek chmelového moku. Olízla si rty a zbytek si otřela do svého rukávu. Když se podívala na svůj rukáv uviděla krev, uvědomila si, co se stalo. Poprala se s místními a prohrála v kostkách svého věrného vlčího kamaráda Šenka. Šenk byl krásný mladý a statný ochočený vlk. Doprovázel jí po cestách. Šenk byl taky sirotek, stejně jako ona. Našla ho v zavázaném pytli u cesty, zřejmě vypadl z nákladu pytláků se zvířaty, kteří rozprodávali po vesnicích zvířata na kůži a maso. Irina věděla, že musí dostat Šenka zpět. Včera byla příliš opilá a unavená. Věděla však, kde Šenka hledat a jak ho dostat zpět.

Vyšla před hospodu, právě se rozednívalo. Blížila se zima a zimní měsíce v tomto kraji byli dlouhé a zima tvrdá. Mnoho lidí, které znala, umrznuli na ulici. Ti co nesehnali přístřeší a potravu, žebráci a tuláci často umrzali schoulení u zápraží domů, kde chtěli najít přenocování. Nikdo s nikým neměl slitování. Lidé si chránili to, málo co měli. Dát přístřeší nějakému potulnému lapkovi znamenalo nebezpečí. Né jednou se i tak stalo, že žebráci vyvraždili rodinu, která dobrosrdečně pozvala nocležníky k sobě do domu.

"Něco hledáš?"

Irina se rozhlédla kolem. Ranní opar mlhy byl tak silný, že si neviděla na špičku svých děravých bot, natož aby uviděla někoho, kdo na ní mluví. Po chvíli se zorientovala a uviděla před sebou starého muže, zahaleného do roztrhaného kabátce.

Irina neodpověděla, vykročila do mlhy a vydala se po okraji cesty

"A je to pro tebe hodně cenné, nemýlím se, že?" pokračoval stařec

"Co ty můžeš vědět, co má pro mě cenu a co ne? " řekla Irina, dala si na hlavu kapuci svého zeleného pláštíku a zahalila se kusem šály, aby nebyla vidět její tvář. Na jizvu si už měla čas zvyknout, doprovázela jí celé dětství, ale co jí vadilo, byly ty pohledy lidí a to šuškání.

"To co hledáš, je vlk, že mám pravdu? "

"Máš " přitakala Irina

Stařec neobratně povstal a oklepal si zaprášené kalhoty

"starý Matys ho prodal Pepemu a Pepe se vlčka bál tak ho ještě v noci prodal pánovi z Blat "

"pánovi z Blat?"

"Ano, teď bude tvůj vlček hlídat blata"

"No to se ještě uvidí" odsekla Irina

 

Konec 1 části

Žádné komentáře:

Okomentovat