Irina pozvedla hlavu od popraskaného hliněného talíře s polévkou, která svým našedlým zbarvením, zápachem a hustou konzistencí připomínala potravu pro vepře. Bez mrknutí do sebe hladově nasoukala pár posledních lžic. Pachuť polévky jí zatrnula na patře a vzpomněla si, že už jedla mnohem horší jídlo. Jestli se tomu tedy dalo říkat jídlo. Byla si však vědomá, že nejdůležitější v těchto časech, je mít plný žaludek, ostatní šlo kolem. A to věděl každý.
Irina pozvedla hlavu od popraskaného hliněného talíře s polévkou, která svým našedlým zbarvením, zápachem a hustou konzistencí připomínala potravu pro vepře. Bez mrknutí do sebe hladově nasoukala pár posledních lžic. Pachuť polévky jí zatrnula na patře a vzpomněla si, že už jedla mnohem horší jídlo. Jestli se tomu tedy dalo říkat jídlo. Byla si však vědomá, že nejdůležitější v těchto časech, je mít plný žaludek, ostatní šlo kolem. A to věděl každý.
Její jasně
rudé, neučesané vlasy svítily do pološeré místnosti hospody. Rudé lokny se jí
pohupovaly přes oči a překrývaly tak viditelně velkou jizvu. Bolestná vzpomínka
na jednu z nejtemnějších osudových nocí, kterou mladá dívka pamatuje. Vesnice,
kde se narodila a vyrůstala, byla napadena válečným kmenem vedeným lordem
Dragonem Uchvatitelem, který její rodnou vesnici vypálil, vyvraždil všechny
ženy, muže a neušetřil ani děti. Zpustošil i několik dalších vesnic. Jediné
dítě, které přežilo tu krvavou noc, byla Irina ze Zeleného hájku. Od té doby
nosí na tváři velkou jizvu, kterou jí udělal sám Dragon Uchvatitel. Irina však
krom viditelné jizvy, která jí nevzhledně pokrývá kus celé levé tváře, si nosí
něco mnohem hlubšího. Tím je jizva v srdci. Tu noc přišla o všechno. Nejvíce jí
trápí, že nedokázala pomoci svému malému bratříčkovi Juelovi. Byla příliš malá,
aby mohla zasáhnout a ochránit svojí rodinu. Jediné co jí tu noc zachránilo,
byl útěk. Jako sirotka se jí ujalo opatství svatého Ignáce, vychovaly jí řádové
sestry. Rána na tváři se uzdravila, bolest v srdci zůstala.
Když
dospěla, nějaký čas se jen tak potloukala krajem, živila se porůznu, někdy
poctivě a někdy kradla, aby něco vložila do úst. Někdy, když bylo nejhůře,
prodala své tělo nějakému muži. Muže si však vybírala. Většinou je okradla
ještě dříve, než k něčemu mohlo dojít a s lupem utekla.
Irina měla
namířeno do města Ernaut, kde je vypsaná odměna pro toho, kdo město zbaví
krvelačné bestie. Záhadná bytost vraždí dobytek, rozpárá ovce a z libostí ničí
vše na co přijde. Lidé z Ernautu mají strach, jsou bezradní. Vypsaná odměna je
vysoká. Lidé se však bojí se utkat s touto šelmou. Každý, kdo se o to pokusil,
skončil mrtev nebo jeho tělo bylo na tolik zmrzačené, že by si dotyčný přál
raději smrt
Irina vstala
od stolu, vytáhla z boty minci a vložila jí pod talíř, vzala do rukou korbel s
pivem a dopila poslední doušek chmelového moku. Olízla si rty a zbytek si
otřela do svého rukávu. Když se podívala na svůj rukáv uviděla krev, uvědomila
si, co se stalo. Poprala se s místními a prohrála v kostkách svého věrného
vlčího kamaráda Šenka. Šenk byl krásný mladý a statný ochočený vlk. Doprovázel
jí po cestách. Šenk byl taky sirotek, stejně jako ona. Našla ho v zavázaném
pytli u cesty, zřejmě vypadl z nákladu pytláků se zvířaty, kteří rozprodávali
po vesnicích zvířata na kůži a maso. Irina věděla, že musí dostat Šenka zpět.
Včera byla příliš opilá a unavená. Věděla však, kde Šenka hledat a jak ho
dostat zpět.
Vyšla před
hospodu, právě se rozednívalo. Blížila se zima a zimní měsíce v tomto kraji
byli dlouhé a zima tvrdá. Mnoho lidí, které znala, umrznuli na ulici. Ti co
nesehnali přístřeší a potravu, žebráci a tuláci často umrzali schoulení u
zápraží domů, kde chtěli najít přenocování. Nikdo s nikým neměl slitování. Lidé
si chránili to, málo co měli. Dát přístřeší nějakému potulnému lapkovi
znamenalo nebezpečí. Né jednou se i tak stalo, že žebráci vyvraždili rodinu,
která dobrosrdečně pozvala nocležníky k sobě do domu.
"Něco
hledáš?"
Irina se
rozhlédla kolem. Ranní opar mlhy byl tak silný, že si neviděla na špičku svých
děravých bot, natož aby uviděla někoho, kdo na ní mluví. Po chvíli se zorientovala
a uviděla před sebou starého muže, zahaleného do roztrhaného kabátce.
Irina
neodpověděla, vykročila do mlhy a vydala se po okraji cesty
"A je
to pro tebe hodně cenné, nemýlím se, že?" pokračoval stařec
"Co ty
můžeš vědět, co má pro mě cenu a co ne? " řekla Irina, dala si na hlavu
kapuci svého zeleného pláštíku a zahalila se kusem šály, aby nebyla vidět její
tvář. Na jizvu si už měla čas zvyknout, doprovázela jí celé dětství, ale co jí
vadilo, byly ty pohledy lidí a to šuškání.
"To co
hledáš, je vlk, že mám pravdu? "
"Máš
" přitakala Irina
Stařec
neobratně povstal a oklepal si zaprášené kalhoty
"starý
Matys ho prodal Pepemu a Pepe se vlčka bál tak ho ještě v noci prodal pánovi z
Blat "
"pánovi
z Blat?"
"Ano,
teď bude tvůj vlček hlídat blata"
"No to
se ještě uvidí" odsekla Irina
Konec 1
části
Žádné komentáře:
Okomentovat